úterý 2. prosince 2014

Náledí, vánice, zácpy, ale ryby jsou doma!



Lepší termín na převoz ryb jsem si nemohl vybrat. Na Černém mostě jsem přendal do kufru tři pytle naplněné rybami, vodou a kyslíkem a vydal se do nejbližší kolony.


Od posledního článku uběhly skoro 4 měsíce, ale nebojte - nevzdal jsem to. Nezvládl jsem jenom načasovat převoz ryb a pan Martínek mě přemluvil, že na transport nemám spěchat.

Farma byla na ryby připravená už v létě, kdy je bohužel na ryby příliš velké vedro. Rozhodl jsem se proto počkat až skončí podzimní výlovy, kdy je teplota na transport mnohem příznivější a dají se sehnat čerstvě slovené násady. Ve třech pytlích napuštěných vodou a kyslíkem jsem přivezl 50 línů obecných a na doplnění asi 20 kaprů v různých velikostech. Kufr od auta jich byl plný.




Lín obecný (Tinca Tinca) je kulinářsky velmi zajímavá ryba, se kterou se u nás bohužel příliš nesetkáváme. Maso lína je přitom chuťově srovnávané se stále oblíbenějším pstruhem duhovým. V některých zemích jsou za něj gurmání ochotni platit dokonce i víc. Drtivá většina produkce se tak vyváží za hranice a my si zase dovážíme ryby s cizokrajnými jmény k nám.


Jste to, co jedlo to, co jíte

Dal jsem nakonec línovi přednost před trendy pstruhem z jednoho, pro mě zásadního, důvodu: Je to býložravec. Říká se: "Jste to, co jíte", ale pokud jde o maso, tak platí: "Jste to, co jedlo to, co jíte." Příroda se nedá oklamat tak snadno jako lumíci v hypermarketu. Dravému pstruhovi musíte servírovat bílkoviny živočišného původu, jinak to nebude žrát nebo nebude růst.



Kde se asi berou všechny ty živočišné bílkoviny v těch granulích, kterými ládují ty duháky z hypermarketu? Propagační stránky jednoho z předních evropských výrobců krmiva pro pstruhové farmy říká: "prvotřídní bílkovina vepřového původu".

Krmiva vypadají stejně, ale nejsou

Když porovnáte cenu kila vepřového, tak je obvykle plus mínus podobná jako cena kila mraženého pstruha. Ono to nebudou ty růžové kotlety, co se do těch granulí melou, ale průmyslové moučky produkované kafilerkou.

Tzv. masokostní moučka se vyrábí z jatečního odpadu tak, že jej rozvaří, vysuší, rozemelou a sterilizují za vysokého tlaku a teploty. Na jedné straně tu máme průmyslové normy a na straně druhé skandály jako nemoc šílených krav (BSE), jejíž původ byl právě v kafilerní moučce.


Býložravé ryby budu krmit velmi podobnými granulemi, ale jejich původ je čistě rostlinný. Kratší výrobní řetězec třeba sojové moučky mi dává přeci jen větší důvěru ve výslednou kvalitu a pečlivě si vyberu i zemědělské družstvo, kde budu krmivo nakupovat.

Krátké otužování a ryby rychle zmizely v hloubce


Ryby jsem na farmě  nechal několik minut v pytlích, aby se nejprve srovnala teplota vody, pak jsem v nich udělal díry a napustil tam trochu vody z farmy. Pro ryby je to nejšetrnější způsob, jak je do nového prostředí vypustit.


Po dalších deseti minutách už plavaly do nového domova. Na fotkách je vidět, jak se voda v rybí nádrži rychle zakalila od špinavé vody z transportu. Mám už vyzkoušené, že odkalovací systém farmy si s tím poradí a ráno bude voda znovu čistá.



Ryby na farmě teď čeká klidové zimní období. Voda má teplotu 11°C, což je na hranici, kdy ještě kaprovité ryby přijímají potravu. Ráno vyzkouším, jestli budou mít trochu hlad. Když budou přes zimu alespoň trochu jíst, budou obohacovat vodu o živiny, které potřebují rostliny pro svůj růst.



Na fotce vidíte, jak obrovský kořenový systém vytvořilo za pár měsíců jediné rajče ponořené do okysličené vody. Mohutná kořenová síť neustále filtruje vodu o každou molekulu živin, které potřebuje rostlina pro svůj růst. Tím současně čistí vodu rybám.

Nejde o žádné perpetum mobile, ale přírodní cyklus dusíku prověřený miliony let evoluce. Akvaponická farma pro něj vytváří ideální podmínky, a tak může fungovat s minimálními náklady na energii nebo lidskou práci.

Dnešním dnem symbolicky končí první fáze, během které jsem farmu postavil a uvedl do provozu.

Žádné komentáře:

Okomentovat