Farma Futura II: Střelice u Brna

Do dnešního dne jsem v akvaponické farmě sklidil 2 pórky, 7 lístků máty a 14 miniaturních lístečků potočnice lékařské. Tento fenomenální úspěch dokázal nadchnout jednoho blázna z Moravy natolik, že se pustil do stavby další akvaponické farmy v České republice!


Utratit našetřené peníze za experimentální akvaponickou farmu byla podle všech objektivních měřítek naprostá šílenost. Tisíc a jednu věc musím odzkoušet systémem pokus - omyl, protože s tím v našich zeměpisných šířkách nikdo zkušenosti nemá. To není efektivní ani levná záležitost, ale  já věděl, že když to nezkusím, tak se další takový blázen nemusí dlouhé roky najít.

Proč jsem to vůbec dělal? Všiml jsem si, že začínám mít čím dál větší strach z potravin, které vidím v regálech supermarketů. Najednou jsem je začal otáčet v rukou a poznávat rozdíly mezi zdánlivě stejnými salámy a konzervami.

Jak to jednou začnete dělat, je s vámi konec. Obchoďák vám najednou připadá úplně prázdný. Nekonečné regály jsou plné náhražek, jejichž hlavní funkcí je dlouhá trvanlivost. Ta si ale vybírá svou daň v podobě aditiv, barviv, soli, cukru a spousty věcí, které nechcete jíst a už vůbec s nimi nechcete krmit svoje děti.

Když jsem začal celý svůj experiment dokumentovat, tak jsem zjistil, že mi spousta lidí tak nějak drží palce. Maminky z práce se mě začaly ptát, jestli si budou moc někdy přijet pro zeleninu, které se nemusí bát a i když se tím blogem možná stala akvaponická farma takovou společenskou sebevraždou, tak mi ta podpora a pár lajků na Facebooku dodává energii to nevzdat.

Brzy se ozvalo pár nadšenců, kteří už s akvaponií v menším měřítku experimentují - třeba Roman Balík, který má za sebou dvě sezóny s chovem pstruhů duhových. Pro svůj akvaponický systém používá Roman klasický zátopový systém s plastovými pěstebními nádobami vyplněnými keramzitem.

No a pak mě kontaktoval Jirka Černý ze Střelic u Brna, kterého jsem tak pobláznil, že začal rovnou kopat. Rozmlouval jsem mu to horem spodem. Jsem úplně na začátku a všechno může skončit fatálně. Skleník jsem proto navrhl tak, abych ho mohl nejhůř zasypat hlínou a pokračovat v pěstování klasickým způsobem.

Jenže on je Jirka takový pařez, který si řekl, že za tu srandu mu to stojí a ještě na podzim na zahradě vlastnoručně vykopal základy pro novou farmu inspirovanou tou mojí.

Protože já jsem spíš kancelářská krysa a on dříč, udělal to všechno sám za zlomek pořizovacích nákladů. Za 18 dnů vlastnoručně vykopal a odvozil celkem 18 tun hlíny, což dělalo nějakých 346 koleček a základy skrytého bednění pro pěstební systém byly usazené ještě před zimou.

 Na téhle fotce už je vidět, jak Jirka upravil můj design skleníku pro potřeby svého užšího pozemku. Jestli to nebude fungovat, tak mi nejspíš přijede vymlátit okna, ale já ho varoval!