Výrobní řetězec si můžete představit jako cestu jídla od prvotní suroviny až na váš stůl.
Nejlépe to vidíte na obrázku dole znázornňující transformaci slunečnicového semínka. První farmář nakoupí semínka, které představují jeho vstupní náklady. Slunečnice prodá o něco dráž, čímž vytvoří přidanou hodnotu produktu a po odečtení nákladů i svůj zisk.
V ekonomické teorii lze toto snažení vysvětlit komparativní výhodou. V dávných dobách si každý dělal všechno sám, pak jsme ale přišli na to, že někdo umí dělat lepší luky a někdo zase šípy. Vznikl směnný obchod, který umožnil mnohem efektivnější tvorbu hodnoty a obohatil všechny účastníky.
Toto je velmi důležitá informace. Neměli bychom totiž zapomínat, že do práce nechodíme, protože to dělají všichni, ale provádíme tím směnný obchod, kdy někomu nabízíme svoje služby a prostřednictvím peněz je měníme za zboží a služby jiné.
Nezapomínejte, že tuto směnu provádíte primárně kvůli tomu, že pro nás má být efektivnější. Máme pro sebe vygenerovat větší hodnotu, než jakou bychom získali při vlastnoruční výrobě. Pokud ale sledujete všechny ty skandály s šizením potravin, tak vás možná napadne otázka, zda hodnota, kterou získáváte skutečně odpovídá hodnotě jakou platíte. Platíte totiž mnohem víc a na vině nejsou zdaleka jen marže distribučních řetězců.
Představte si hamburger na obrázku nahoře. Pro celkové zjednodušení ukazuji jen 5 proměn mezi prvotní surovinou a koncovou spotřebou. Skutečnost je ale mnohem děsivější, protože výroba traktoru začíná o desítky transofrmací dříve než dokáže zorat pole.
Traktor samotný by byl ideální ukázkou efektivní směny. Zemědělec má traktor a zorá hektar rychleji než vy přesadíte truhlík s muškátama a je tak jasné, kdo z vás má chodit do kanceláře a kdo orat pole. Předpokládejme ale, že všechny subjekty v řetězci podnikají na dluh - vzali si úvěr na postavení továrny, nákup traktoru nebo leasing na firemní auto.
Problém vznikne právě způsobem jeho pořízení. Banky totiž nepůjčují pro nic za nic. Chtějí svůj desátek. Vstupní náklady každého bodu výrobního řetězce tak neskrývají jen přidanou hodnotu toho předešlého článku, ale i toxický náklad v podobě úroku pro banky. Každý další článek řetězce musí tento toxický náklad uhradit a na samotném konci jste vy.
To samá platí pro všudypřítomné odvody státu. Každý článek řetězce platí daně, které musí uhradít z generované hodnoty. Daňové zatížení se tak kumuluje celým výrobním řetězcem stejně jako úroky až k vaší peněžence. Vidíte pouze DPH 21%, ale realita je tím děsivější, čím delší řetěz vede od vzniku potravin až k jejich konzumaci + těch 21%.
Specialitou České republiky se po volebním úspěchu Andreje Babiše stalo, že jediný člověk vybírá daňové odvody, inkasuje přidanou hodnotu výrobního řetězce i tučné dotace do zemědělství. Ty dělají cca 35 miliard ročně, Agrofert konzumuje každý rok asi 10% z nich. Domácnost se 4 členy tak platí ročně přes 12 000 korun za potraviny v podobě daní, které pokrývají dotace do zemědělství.
Existuje jen jeden způsob, jak se z těchto řetezů osvobodit - zkrátit proces mezi vámi a místem vzniku potravin. Zkrátit ho na minimum a v ideálním případě ho celý vtěsnat na pár čtverečních metrů vaší zahrady.
Proč budou potraviny čím dál nebezpečnější
Proč to všechno vyřeší právě akvaponie
Můj design domácí akvaponické farmy
Něco na tom bude. Jenže s dnešní cenou všech věcí, co je potřeba k tomu, abyste měli plnohodnout zahradu a byli soběstační, se dostanete na ceny, že si pak stejně to rajče občas raději koupíte někde v obchodě. Hnojiva, postřiky, škůdci, substráty... šlo to teď všechno cenově hrozně nahoru. A to nemluvím o věcech jako dřevěné ploty a další věci, které potřebujete ještě vůbec než o té zahradě začnete přemýšlet. :)
OdpovědětVymazat