Pro návrh malé domácí farmy jsem zvolil oblíbený program Google Sketchup. Jednoduchý nástroj pro modelování ve 3D se mi osvědčil už při návrhu interiéru domu. Není složitější než produkty Microsoft Office. Stačí se naučit pár hmatů s myší - pohyb se stlačeným kolečkem, pohyb se shiftem a se stisnutým levým tlačítkem myši. Za chvilku vám pod rukama rostou trojrozměrné objekty, které si můžete prohlédnout ze všech stran a pořádně promyslet.
Akvaponickou farmu uzavřu na zahradě dovnitř skleníku. Má to několik důvodů, ale hlavním je samozřejmě klima. Ryby i rostliny nejvíce prosperují za stabilních klimatických podmínek. Právě skleník mi pomůže zabránit nárazovým výkyvům teplot a vytvořit nepřerušenou pěstební sezónu po celý rok.
Skleník bude mít opravdu zvláštní tvar. Jde o tzv. solární skleník. Jeho výzkumem se zabýval v 60. letech český badatel a vědec Maxmilián Bitterman. Posléze na něj získal i průmyslový patent. Praktického využití se solární skleník dočkal až po roce 1989, jako typový výrobek Solar autora konstrukce Ing. Pospíšila. Poprvé jste ho mohli spatřit kde jinde, než v Receptáři Přemka Podlahy.
Co je na solárním skleníku tak zvláštního? Jeho boční stěna (na obrazku dole ta vpravo) je zkosená o 16,5° a natočená na jih. Přesně pod tímto úhlem dopadají v České republice paprsky slunečního záření na zem během zimního slunovratu. Znamená to, že správný solární skleník bude mít na různým místech po světě různý tvar střechy. To způsobuje, že se tyto geniální stavby nedají v dnešní globalizované době vyrábět v Čínské továrně opravdu ve velkém. A proto je ani nekoupíte v Hornbachu.
Skleník v zimním období zachytává maximum energie ze slunce. Tento zisk je ještě podpořen tím, že je protější stěna skleníku vyzděná a natřená na černo. Zeď se tak za slunečního počasí nahřeje a v noci, když se ochladí, toto teplo sálá zpět.
Na obrazku nahoře sledujete skleník pod stejným úhlem, z jakého na něj budou dopadat sluneční paprsky v prosinci. Černá stěna přitahuje maximum slunečního záření jako magnet a masivní protější zeď se nahřívá.
Během letních pařáků, kdy se běžné skleníky přehřívají, zase dopadají sluneční paprsky přímo na hřeben střechy pod úhlem 45°. Maximum se jich tak odrazí (pod úhlem dopadu) a skleník se tolik nepřehřívá. Černě natřené solární kolektory jsou také jen minimálně exponované.
Po pravé straně vidíte nádrž pro chov ryb, která sahá do hloubky 120 cm. Odtud je znečištěná voda čerpána do mělčího pěstebního kanálu na obvodu. V něm plavou rafty se sazenicemi rostlin. Díky dostatečnému prokysličení vody roste zelenina s kořeny volně visícími dovnitř kanálu, odkud čerpá živiny a čistí tak vodu rybám.
AKTUALIZACE:
Právě jsem provedl ještě jeden upgrade interieru. Odstranil jsem jedny vchodové dveře a vstup do pěstební části pojal jako můstek nad rybí nádrží. Tím jsem mohl uzavřít celý pěstební cyklus do tvaru písmene "O", usnadnit cirkulaci vody a zvětšit pěstební plochu asi o metr čtvereční při zachování stejných rozměrů stavby.
Proč jsem se vlastně pustil do něčeho tak šíleného? Přečtěte si něco o filozofii akvaponie a pochopíte.
Stejně jak jsem psal, že mám rád ty momenty rozhodnutí, tak mám rád i ty momenty plánování, kdy to nabývá nějaké jasné rozměry. Ono člověk občas zjistí, že ne všechno vychází tak, jak má. Ale jako víceméně to funguje. Já jsem si třeba řekl, že budu vyrábět dřevěné ploty. Sám na sebe. V lednu jsem odešel ze zaměstnání, teď plánuji. :) Ale baví mě to!
OdpovědětVymazat