Něco málo o výběru rostlin pro domácí akvaponickou farmu

Dostal jsem spoustu dotazů na téma produkčního potenciálu akvaponického systému. Co tam vlastně může růst? Co plánuješ pěstovat? Rajčata? Okurky?






Při plánování akvaponické farmy jsem vycházel z experimentálního projektu, který proběhl v kanadském městě Alberta v roce 2005. Tým doktora Jamese Rakocyho celý experiement velmi detailně zmapoval a materiály publikoval na internetu (PDF ke stažení zde).

 

Během tohoto experimentu byly vidět rozdíly v produkčních možnostech jednotlivých druhů rostlin. Teměř všechny druhy zeleniny ale překonaly v akvaponickém systému produkci plodin v kontrolním vzorku pěstovaném  standardní cestou v hlíně.

V akvaponické farmě plánuji otestovat několik druhů exotické zeleniny - hlavně druhy, které i ve volné přírodě preferují velmi vlhké prostředí nebo rostou přímo ve vodě. Absolutním rekordmanem je mezi nimi povijnice vodní (lat. Ipomoea Aquatica, angl. Water/Chinese Spinach).

Tato rostlina je velmi oblíbenou pochoutkou v Asii a slouží jako zelený základ mnoha jídel ve Vietnamu, Thajsku  nebo Kambodži. Povijnice dokáže v akvaponickém systému ročně vyprodukovat neuvěřitelných 50kg biomasy na jediném čtverečním metru.

Jenom pro srovnání, za římský salát o hmotnosti 400g platíte cca 26 korun. Pokud byste jej ve svém jídelníčku nahradili právě povincijí, tak vám akvaponický skleník na jediném čtverečním metru ušetří ročně 3250 Kč. To odpovídá úroku, jaký od banky dostanete na spořícím účtu, když na něm budete mít celý rok 162 500 Kč.

Studiem dalších vhodných rostlin jsem si uvědomil, jak moc je náš jídelníček a představa zeleniny ovlivněná tím, co vidíme v regálech. Zelenina v hypermarketu je ale produktem centralizovaného komerčního zemědělství. Výběr plodin zde ovlivňují úplně jiná kritéria, než jaká bychom měli preferovat v domácích podmínkách.

Pokusil jsem se rozdílné preference popsat na několika parametrech. První a nejdůležitější je dynamika produkce. Farmář potřebuje ideálně najednou sklidit maximální množství hmoty a co nejrychleji jej zpeněžit. To je typické třeba pro rajčata - půl roku se s nimi doma patláte, a pak dva týdny nevíte, co s nimi. Kontinuální sklizeň je pro domácí podmínky mnohem elegantnější a rostliny jako povijnice, která neustále dorůstá, vám mohou toto pohodlí nabídnout po celý rok.

Spousta zeleniny také vyžaduje tvrdou práci - třeba brambory. Pokud máte obrovský traktor, tak je vám to šumák, ale já si svoje záda lámat nehodlám. Zdraví je pro mě taky důležitější než skvělá schopnost absorbovat umělá hnojiva. Po chvíli uvažování jsem tak došel k závěru, že nabídka standardního stánku se zeleninou je pro domácího farmáře spíš varováním než inspirací.